Když netvořím, jako bych nežil
Také máte nějakou posedlost? Já potřebuji pořád něco tvořit, zároveň nemám rád věci nedokončené. Jak u sebe, tak v mém okolí. To vám takhle jednou kamarád pošle SMS, zda nechci koupit jeho dům. Je to smutný příběh v tom, že mu žena zemřela a zůstal zde s menšími dětmi na světě sám. Vůbec to pro něj nebylo jednoduché období. Viděl jsem, jak se snaží s osudem poprat, zda úspěšně, nebo ne vidí každý jinak. Důležité jak to vidí on a děti. Dům nikdy kompletně nedostavěl. Vidíte dům v naší ulici, který je 20 let bez fasády, přerostlé tůje. Přitom dům je jednoduchý, architektonisticky nic špatného, jen nedokončený. Nemohu se udržet, když vidím nedokončené věci. Je mi líto lidí, kteří je nedokončí a je to pro mne jak nedokončený cyklus.
Dům jsme koupili s cílem dodělat fasádu, dokončit pěknou zahradou a připravit ho pro někoho, kdo hledá nový začátek. Manželka mi říká, že si stále přidělávám starosti. Má pravdu, ale rád tvořím a dokončuji. Mně to prostě uspokojuje, když se věci dávají do pořádku, tzv. “jak mají být”. Moje sestra to má úplně stejně, je architektka. Má tvoření v popisu práce. Já jsem podnikatel, je mi to vlastní. Myslím, že moji synové to mají úplně stejně. Starší buď tvoří kód pro software na zpracování videa, nebo tvoří rukama. Krásně maluje a vyrábí krásné stoly. Mladší šel studovat daleko, přes louži. Táhne ho něco tvořit. Neměl sice praxi, ale našel si vysokou školu, kde se teorii učili skrze praktické příklady.
Když netvořím, jako bych nežil, nemám za sebou něco pozitivního, co pomáhá a dělá radost druhým. Tvoření je v mém životě velmi důležité. Učím se tím, zkouším, kazím, ale zlepšuji se. Ano, jsem stavitel amatér. Tvoření má velký vliv na okolí. Vždyť jen ten dům, který teď vypadá mnohem lépe, dělá příjemné prostředí sousedům, kteří mají radost, že “se věci dávají do pořádku”.
Miluji Krkonoše a zvláště místo, kde jsem strávil většinu prázdnin, když jsem byl malý. Je to roubenka přes sto let stará, kterou se rodiče snažili udržovat, aby neztratila punc původní roubenky. Je to krásné místo s ještě nádhernějším výhledem na Kotelní jámy, na Dvoračky a na celé Vítkovice. Když za námi na stráni zemřel soused, upřímně jsem se bál, kdo tam bude bydlet a co se s jeho chalupou a našim klidem stane. A co myslíte, jak to dopadlo. Ano, koupili jsme ji. Takový výhled je k nezaplacení. A opět jdeme budovat. Bohužel jeho chalupa je vlastně na oko dělaná roubenka, tedy klasická stavba z 50tých let. Bohužel posledních 10 let byl soused na vozíku a na stavu domu je to hodně vidět. Musíme ho zbourat a postavit novou roubenku. Těším se, až tam budou jezdit přátelé, děti, my. Bude zase vše v pořádku. Na stráni bude zase pěkná chalupa.
To si tak někdy myslíte, že tvoření v podnikání už můžete pověsit na hřebík a budete spravovat rodinný majetek. Je to velmi zodpovědná role a je třeba se hodně naučit. Především jak dělat správné rozhodnutí, aby majetek vzkvétal a další generace ho spravovali ještě v lepším stavu. Jenže zjistíte, že netvoříte, že udržujete a budujete na vaše tempo příliš pomalu. Pro mne to je sice důležité, ale není to tak adrenalinové. Proto, abych cítil, že žiji, potřebuji rychle tvořit. Zároveň v podnikání máte obvykle vyšší přidanou hodnotu a zhodnocení vašeho času a větší dopad na společnost.
Tvoření je pro mě základem růstu, součástí investování do všech tří oblastí: do sebe, do firem, do společnosti kolem.
